http://darklady85.blog.cz/ cs <div><br /></div><h2>A. B. Svojsíka a počátky skautingu</h2><div>Antonín Benjamín Svojsík (původně Antonín František) se narodil 5. září 1876 jako druhý ze čtyř synů Antonína Svojsíka a jeho manželky Ludmily Svojsíkové, rozené Havlíkové. Od mládí byl hodně pohybově nadaný a toužil se stát učitelem tělocviku. Chodil do sokola, pěstoval turistiku a sport. Zároveň také rád zpíval a stal se členem Českého pěveckého kvarteta, kde coby nejmladší člen získal přezdívku Benjamin. Po maturitě na učitelském ústavu v roce 1896 nastoupil svoji dráhu učitele na obecné škole ve Slivenci (dnes součást Prahy). Záhy také rozšířil svoji aprobaci o učitelství tělocviku. Dále se také odborně angažoval v Sokole a ve 23 letech se stal náčelníkem Jungmannovy župy (oblastní sekce Sokola).</div><div>V roce 1911 se Svojsík vydal do Anglie, kde se setkal s reálnou podobou tamního skautského uskupení, které v Anglii fungovalo pod vedením Roberta Baden-Powella (celým jménem: Lord Robert Stephenson Smyth Baden-Powell of Gilwell). Baden-Powell oficiálně začal organizovat skautké hnutí letním táborem, který se uskutečnil roku 1907 na ostrově Brownsea. Následně vydal knihu Scouting for Boys, v níž shrnul své poznatky a názory o správné výchově mladých chlapců. Tato kniha se rozšířila do celého světa a postupně začaly vznikat další a další skautské organizace, které vedly ke vzniku Světové skautské organizace (WOSM - World Organisation of the Scouting Movement). Hlavním náčelníkem se stal Baden-Powell. Jeho sestra Agnes se nechala bratrem inspirovat a založila organizaci pro skautky (WAGGGS - World Association of Girl Guides and Girl Scout).</div><div>Svojsík se vrátil z Anglie plný nových poznatků a dojmů. Hned po návratu přeložil Baden-Powellovu knihu: Skauting pro chlapce. Uvědomil si však, že nelze přenést anglický skauting do českého prostředí a knihu nevydal.</div><div>Po prázdninách roku 1911 sestavil Svojsík první skautský oddíl. Při jeho vzniku se radil s mnoha odborníky a významnými osobnostmi, mezi nimiž byli například profesor Drtina, Masaryk a Kramář. V následujícím roce vydal knihu "Základy junáctví", k jejímuž vzniku přispěli malíř Mikoláš Aleš, spisovatelé Alois Jirásek a Karel Václav Rais nebo dr. J. Guth-Jarkovský či dr. J Thomayer.</div><div>Právě od Jiráska pochází návrh skautského znaku - hlava psa v lilii. Lilii značí čistotu myšlenek a svým zobrazením taktéž jako by naznačovala směr, cestu. Hlava psa je potom idealizovaným zobrazením Chodů - inspirováno právě románem Psohlavci. Právě ti mají být vzorem v čistotě myšlenek, lásce k vlasti a k obraně vlasti v době ohrožení.</div><div>Jakýmsi předchůdcem Základů junáctví byla brožurka "Český skaut", ale Základy junáctví ji svojí obsáhlostí záhy zastínily. Zároveň také Svojsík zakládá první oficiální skautský spolek pod názvem Junák - český skaut.<br />V létě roku 1912 uskutečnil Svojsík první skautský tábor u nás pod hradem Lipnicí. Mezi účastníky tohoto tábora bylo mnoho osobností, které se časem staly významnými představiteli společenského a kulturního života u nás, např. Sláva Bursík, J. Řeháček nebo Vratislav Židlický. Z dalších Svojsíkových skautů si zalouží jmenovat Rudolf Plajner, Prokop Drtina nebo Jiří Wolker. Později vyšel knižně i "Skautský deník" Jiřího Wolkera, který zachycuje dění v táboře na stejném místě, ovšem z roku 1916.</div><div>V roce 1915 začal Svojsík vydávat časopis Junák, který se udržel po dlouhou dobu i během světové války. Během válečných let skauti pracovali ve prospěch Červeného kříže, ale nebyli nasazeni do bojových akcí. Založili skautskou poštu, která se v revoluční době starala o spolehlivé doručování zásilek.</div><div>Skautské hnutí se těšilo v prvorepublikovém Československu vysoké popularitě a hnutím prošlo mnoho významných osobností. Kromě již zmiňovaných, stojí za zmínku také pozdější prezident dr. Edvard Beneš, lékař Josef Charvát, cestovatel František A. Elstner, spolustrůjce atentátu na Heydricha Jan Kubiš, Alois Rašín. Zde má také své počátky trampské hnutí.</div><div><br /></div><h2>Svojsíkova idea o smyslu a významu skautingu</h2><div>Svojsík se z velké části nechal inspirovat anglickým vzorem, ale jistý vliv měl i směr, který ve stejné době vznikal na americkém kontinentu pod vedením E.T. Setona. Jednalo se o tzv. woodcraft (ve volném překladu znamená zálesáckou dovednost). Zatímco anglický skauting směřoval ve své výchově hodně k vojenským způsobům, přísné organizaci, zodpovědnosti k vlasti, Bohu a královi, americká větev byla spíše organizačně volnější a byla spíše zaměřena na přežití jedince ve volné přírodě a splynutí s ní.</div><div>Svojsíkovi se podařilo vzít si z obou směrů to podstatné a vytvořit ideální propojení mezi výchovou mladých lidí, jejich vztahem k přírodě, k lidským hodnotám a zodpovědnosti k vlasti.</div><div>Nejlépe vystihuje Svojsík svoji ideu v úvodu své knihy "Základy skautingu":</div><div>"V celém hnutí jest mnoho nového, na první pohled podivného, zarážejícího, zdánlivě nezvýznamného. Nevypouštěl jsem těchto partií, pokud neučinil jsem v tom směru zkušeností nepříznivých. Ve světové říši britské s rozvětveným světovým obchodem a koloniemi jsou jiné poměry a potřeby jednotlivcovy i celku, jiný vývoj historický, jiné poměry právní než u nás a na první pohled zdálo by se, že ani není dobře možno podobnou instituci přenésti k nám.</div><div>Není však tomu tak. Skauting hlásá návrat k přírodě, zdravému primitivismu, vychovává školou práce, jíž odkojeni byli více méně předkové všech národů, proto není tu rozdílů tak hlubokých, jak by někdo myslil. Poznáme to i z pokusů v tom směru již dříve konaných v Americe a Rusku, že braly se vesměs stejným směrem. Tím také vysvětluji, proč tak často uvádím příklady ze života krajin exotických, prvotních osadníků a objevitelů, neboť ti žili pravým životem přírodním a jsou našemu junáctvu nejlepším vzorem. A záliby mládeže v historkách z tohoto života netřena snad ani připomínat.</div><div>Vážnější námitkou se zdálo, že mládež naše nemá té vrozené praktičnosti, pracovitosti, opravdovosti, kterou vyznačuje se mládež anglická.</div><div>Avšak není to právě důvodem, abychom skauting hleděli u nás pevně zakotviti jako vítaný prostředek k doplnění výchovy rodinné a školní? ..."</div><div><br /></div><h2>Svojsíkovo sjednocení českého skautingu</h2><div>Během rozrůstání se Junáka vznikaly paralelně v naší zemi další organizace podobného zaměření, ale mírně odlišných názorů. Pod vzrůstající hrozbou fašismu se Svojsíkovi podařilo všechny tyto organizace sjednotit a roku 1938 vznikl Junák - svaz skautů a skautek RČS.</div><div>Téhož roku se vydal na cestu do Ruska,aby se zde seznámil s výchovou ruské mládeže. Cesta však byla velmi nepohodlná a pro Svojsíka, který měl v té době 62 let, i velmi náročná. Kvůli vážným zdravotním obtížím se musel 2. srpna 1938 vrátit zpět. Byl hospitalizován, ale velké horečky a následný zápal plic nebylo možno vyléčit a tak dne 17. září 1938 v 9 hodin dopoledne zemřel. Na památný Vašehradský hřbitov doprovodilo dne 20. září 1938 svého náčelníka 3000 skautů a skautek. Naštěstí se nedočkal úředního zákazu skautské organizace k němuž došlo v následujících letech války.</div><div><br /></div><div><br /></div><h2>Závěr</h2><div>Osobnost A.B.Svojsíka zasáhla do osudů mnoha mladých lidí poměrně velkým dílem. Skautská organizace jako taková se uchytila a přes mnohé ústrky a zákazy v době druhé světové války a později také v době vlády komunistické strany zůstala funkční dodnes. Aktuálně má skautská organizace v naší zemi přes 45 tisíc členů a funguje pod oficiálním názvem Junák - svaz skautů a skautek ČR. Ačkoli hnutím prošlo mnoho mladých lidí, mnozí odešli, mnozí zůstali, aby své zkušenosti předali dalším generacím, přesto zůstaly ideály a cíle skautingu nastaveny stejně, jako tomu bylo za A.B.Svojsíka.</div><div><br /></div><div><br /></div><h2>Seznam literatury:</h2><div>SVOJSÍK, Antonín Benjamín. <em>Základy junáctví</em>. 3. vyd. Praha : Merkur, 1991. 724 s.</div><div><br /></div><div>webové stránky</div><div><em>Skaut</em> [online]. [2006] [cit. 2009-01-20]. Dostupný z WWW: .</div><div><br /></div><div><em>Mohyla A.B.Svojsíka ve Štěchovicích</em> [online]. [2006] [cit. 2009-01-20]. Dostupný z WWW: .</div><div><br /></div><div><em>Metodický portál</em> [online]. c2005-2009 [cit. 2009-01-20]. Dostupný z WWW: .</div><div><br /></div><div><em>Sokolská župa Jungmannova</em> [online]. [2003] [cit. 2009-01-20]. Dostupný z WWW: .</div><div><br /></div><div><em>Skautské středisko Javor</em> [online]. 2007 [cit. 2009-01-20]. Dostupný z WWW: .</div><div><br /></div><div><em>Český skauting</em> [online]. 2003 [cit. 2009-01-20]. Dostupný z WWW: .</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Webová encyklopedie: Wikipedie</div><div>http://cs.wikipedia.org/wiki/Woodcraft</div><div>http://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Baden-Powell</div><div>http://cs.scoutwiki.org/Anton%C3%ADn_Benjamin_Svojs%C3%ADk</div> http://darklady85.blog.cz/0902/antonin-b-svojsik http://darklady85.blog.cz/0902/antonin-b-svojsik Skauting Wed, 04 Feb 2009 21:38:54 +0100 <h2>ÚVOD</h2><div>Výchova je činnost zaměřená na utváření tělesných a duševních stránek lidského jedince. Vzhledem k individualitě každého člověka a k širokému okruhu oblastí, na něž má cílená a uvědomělá výchova vliv, nelze použít pro výchovu jedince univerzální výchovnou metodu. Z tohoto důvodu vznikla celá řada výchovných metod, které jsou uplatnitelné pro konkrétní oblasti výchovy a je možno je použít ke splnění vytčeného cíle výchovy.</div><div>Souhrn těchto metod, jejich bližší popis a následně i aplikaci do praxe ve školní i rodinné výchově uvádím v této své práci. V aplikaci do praxe budu čerpat krom vlastních školních zkušeností (z pozice žáka) také ze své zkušenosti z pohledu vedoucí skautského oddílu.</div><div><br /></div><h2>TEORETICKÁ ČÁST</h2><div>Jednotlivé metody lze při výchově uplatnit na konkrétní typy situace a vždy je nutno zvážit, na jakého jedince bude mít ta která metoda lepší vliv. Stejně tak nelze zůstat u používání jediné metody, ale navzájem tyto typy kombinovat, aby docházelo k ucelenému rozvoji vychovávaného jedince a také k všestrannosti tohoto rozvoje.</div><ol><li><div>Metoda příkladu, vzoru<br />Jedinec se vnitřně ztotožní se vzorem, je zapotřebí, aby byl jeho vztah ke vzoru kladný.</div></li><li><div>Kladení požadavku<br />Pokud na vychovávaného klademe požadavek, je potřeba zajistit, aby jej přijmul vnitřně a uvědomil si, jaký význam náš požadavek má. Následně je důležitá kontrola splnění našeho požadavku, popř. odměna.</div></li><li><div>Přesvědčování<br />U této metody je kladen velký důraz na osobu vychovávajícího, neboť to, jak důvěryhodně působí na vychovávaného je základem pro úspěch. Při přesvědčování je nutno nalézt argumenty (vědecké, právní, ekologické), uvádět příklady pro doložení svých tvrzení (hlavně pozitivní) a motivovat. Celý úspěch této metody může být výrazně posílen nebo oslaben vztahem učitele a žáka.</div></li><li><div>Povzbuzování (stimulace)<br />Povzbuzovat lze kladnými incentivami. Účelem je ohodnotit takto činnost, kterou žák již vykonává, a povzbudit jej k pokračování.</div></li><li><div>Potlačování<br />Striktní odmítání "špatných" názorů a postojů by mělo vést k nasměrování jedince k jakémusi "ideálnímu" hodnotovému žebříčku.</div></li><li><div>Cvičení<br />Zde je nutno jednat s pedagogickým taktem a dbát na to, aby nebyla poškozena prestiž žáka ve skupině ostatních. Je-li prestiž zasažena, spustí se obranné mechanismy a jedinec se vnitřně uzavírá výchovným vlivům. Dlouhodobější netaktní působení potom může vést až k agresi žáka vůči učiteli, ve snaze získat zpět svou prestiž.</div></li><li><div>Metoda režimu<br />Tato metoda je založena na pravidelné uvědomělé činnosti ve školním kolektivu. Jedná se o režim třídy, školy. Do značné míry je režim stanoven školním řádem. V kolektivu jednotlivých tříd se potom uplatňují tzv. "třídní samosprávy", které by měly fungovat jako samostatná jednotka, aby získaly možnost o některých věcech samy rozhodovat a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Třídní samospráva, která je ve svých snahách nepřiměřeně tlumena oficiálními řídícími jednotkami školy, nemá požadovaný výchovný vliv, ba naopak může vést ke vnímání vyučujících coby absolutních autorit, s nimiž není možno vést dialog, což může žáky uzavřít dalším výchovným snahám.</div></li><li><div>Metoda výbuchu<br />Zde je potřeba jednat nadmíru uvážlivě a hlavně tuto metodu nepoužívat příliš často, protože to by mohlo vést k "zevšednění" u žáků a ke ztrátě výchovného účinku. Doporučuje se používat, jen při mnohokrát opakovaném selhání.</div></li><li><div>Metoda soutěže<br />Soutěže podněcují snahu žáků provádět činnosti (sbírat znalosti, dovednosti) ani ne tak, pro vlastní zdokonalení se, ale za cílem, být v dané činnosti lepší než konkurent. Ten, kdo soutěž organizuje, by měl dbát na to, aby byla jasně stanovena pravidla, aby byly soutěžní týmy (třídy apod.) kvalitativně vyvážené a aby po vyhlášení vítěze nedošlo k vyostření rivality mezi soutěžícími celky a k přenesení těchto vztahů mimo "soutěžní pole".</div></li><li><div>Kooperace<br />Výchova pomocí kooperace by měla zdokonalit schopnost jedince fungovat v rámci kolektivu a vlastní činností přispět k úspěchu celku.</div></li><li><div>Etická beseda<br />Tato metoda je z hlediska četnosti zastoupená spíše méně. Etická beseda by měla být vedena při přiléžitosti mimořádných událostí, které zasáhly do režimu školy nebo jiným způsobem bezprostředně ovlivnily žáky. Beseda by měla být ze strany vyučujícího předem promyšlená, aby se diskuze dostala k výchovně prospěšným závěrům. Podílí se taktéž na utváření hodnotového žebříčku žáků.</div></li><li><div>Metoda rituálu<br />Rituál je dobře uplatnitelný při dlouhodobém výchovném působení. Účelem je navodit atmosféru sounáležitosti a jakési obřadnosti a výjimečnosti daného okamžiku. Důvodem mohou být např. narozeniny, vánoční besídka, školní výlet. Rituál by měl působit na jedince pozitivně.</div></li><li><div>Metoda odměn a trestů<br />Odměny a tresty jsou nejčastěji používanou výchovnou metodou. Při jejich používání je však nutná velká dávka opatrnosti, aby neúměrné odměny nebo tresty nepůsobily proti našemu výchovnému záměru. S tresty by měl pedagog pracovat velmi obezřetně. Trest by měl být adekvátní přestupku žáka. Je potřeba najít tenkou hranici mezi mírným trestem, který nebude mít z výchovného hlediska žádnou váhu, popř. jen váhu velmi malou, a příliš tvrdým trestem, který může vést k agresi trestaného vůči výchovným autoritám nebo v opačném případě k jeho rezignaci v postoji k sobě samotnému, pocity marnosti, méněcennosti. Odměny by měly být taktéž přiměřené neboť neadekvátní odměny snižují snahu žáků.</div></li></ol><h2>APLIKACE DO PRAXE (RODINNÉ I ŠKOLNÍ)</h2><div>Rodinná výchova je prvním výchovným působením do něhož se dítě dostane. Z výše jmenovaných výchovných metod se v rodinném prostředí uplatňují bez výjimky všechny. Rodiče zpravidla nejsou pedagogicky vzdělaní, tudíž se jejich výchovné metody uplatňují na základě potřeby řešení konkrétních situací a do značné míry jsou ovlivněny jejich vlastními názory na výchovu, preferováním určitých typů výchovy, a vlastními zkušenostmi ze svého mládí.</div><div>Působení rodičů na dítě je vždy kombinací několika metod, které jsou v té které rodině zastoupeny co do počtu různou měrou. Ideálem výchovy je používání všech metod přiměřeným způsobem. Snáze než ideální způsob výchovy lze snad vymezit spíše negativní odchylky a mezní postoje vůči "ideálu".</div><div>Abych mohla aplikovat výše uvedené výchovné metody do praxe, použiji zkušenosti ze svého působení ve skautském oddíle. Jelikož je docházka dítěte do oddílu víceméně dobrovolnou záležitostí, je omezen i počet situací, které mohou vzniknout např. když je dítě nuceno k činnosti, která je povinná, jako v případě školní docházky.</div><div>V oddílové činnosti se z výchovného hlediska uplatňuje nejvíce metoda režimu a metoda soutěže. Režim je upevňován tím, že schůzky se konají pravidelně 1x týdně a jejich průběh je povětšinou stejný. Mění se jen konkrétní náplň jednotlivých bloků. V oddílech se silněji než ve škole uplatňuje samospráva. Fungují pozice družinového rádce, oddílového rádce, vedoucího družiny, kronikáře, pokladníka, nástěnkáře a další. Toto pevně dané postavení jednotlivců je dobře přijímáno ze strany ostatních členů oddílu a velice usnadňuje vedoucímu oddílu práci na schůzkách.</div><div>Naprostá většina oddílových činností probíhá formou hry. Metoda soutěže je tudíž vcelku nepostradatelná a uplatnění zde nachází v mnohem větší míře než v rodinné výchově. Oddíl je vždy rozdělen na minimálně dvě skupinky, které spolu ve všech soutěžích během celého roku soupeří. Je na vedoucím oddílu, aby zajistil "zdravou rivalitu" a možnost vyrovnaného soupeření. Základem je sestavit obě družstva z přibližně stejně zdatných jedinců. Pokud by jedno z družstev bylo výrazně slabší, motivace pro zápolení by byla nízká a výsledky podprůměrné. Stejně tak by se členové ve skupinkách neměli často měnit, protože by týmy neměly šanci se ucelit a sehrát. I typy soutěžních disciplín by měly být zaměřeny na nejrůznější dovednosti a schopnosti členů, aby měl každý šanci se uplatnit a vyniknout v tom, co je mu nejbližší. Pokud například byly všechny soutěže zaměřeny na sportovní aktivity, nebyl by prostor pro jedince, kteří jsou pohybově slabší, ale mají rychlejší a pronikavější myšlení nebo jsou zručnější.</div><div>I z tohoto důvodu je většina her zaměřená na rozvoj více stránek jednotlivce současně. Pro příklad uvedu konkrétní typ hry, která se u děti těší poměrně velké oblibě. Soutěžní skupinky dostanou instrukce k tomu, aby mohly absolvovat předem připravený okruh, s tím, že mají hledat vzkazy a další indicie, které je dovedou dále. Hodnotí se potom jednak rychlost zvládnutí okruhu a také splnění jednotlivých požadavků. Úkoly jsou velmi různorodé, některé vyžadují fyzickou aktivitu (př. štafeta), jiné manuální zručnost, další požadují znalosti (př. morseovka) a ve všech případech je zapotřebí rychlé rozhodování. Skupinka musí při zvládání úkolu úzce spolupracovat a rychle volit mezi sebou jedince, který je v dané věci nejvíce užitečný. Společný cíl skupinky upevňuje vnitřní vztahy ve skupince a ta tak na jednotlivce působí mnohem silněji než cílený vliv ze strany dospělého vychovatele.</div><div>Pozice vedoucího oddílu nabízí při výchově i metodu povzbuzování. V pravidelné oddílové činnosti, má vedoucí dostatek prostoru pro bližší poznání jednotlivých členů. Má možnost sledovat v čem je kdo lepší, kde má jedinec rezervy a kterým směrem bude dobré směřovat jeho vývoj. Má možnost s dítětem komunikovat více než učitel ve škole, není tlačen vymezeným časem a dítě jej také nevnímá jako neoblomnou autoritu, ale spíš jako staršího kamaráda. V dobře zavedených oddílech funguje i úzká spolupráce rodičů s vedoucím oddílu, takže výchova je ucelená a neštěpí se.</div><h2>ZÁVĚR</h2><div>Metody výchovy jsou různé, avšak nemohou fungovat samostatně. Jakékoli výchovné prostředí (škola, rodina, zájmový kroužek) vždy využívá kombinaci několika metod, a to vždy ty, které se dají nejlépe uplatnit v dané situaci. Ideální je posuzovat přístup k dítěti vždy "zdravým rozumem" a dříve než cokoli uděláme, si raději promyslet, jak bude naše chování na dítě působit. Stačí i velmi málo, aby dítě místo přijímání naší výchovné snahy, začalo tuto snahu odmítat, což má v konečném důsledku negativní dopad na jeho výchovu. Jak ve škole, tak v rodině je potřeba dítě vnímat jako naprostou individualitu a akceptovat jeho postoje a projevy, a namísto rázného zamítání volit mírnější cestu, abychom nepotlačovali jeho rozvoj.</div><h2>SEZNAM LITERATURY</h2><div><em>GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D.,URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika. [Díl] 1.Olomouc : Hanex, 1996. ISBN8085783207</em></div><div><em>GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D.,URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika. [Díl] 2.Olomouc : Hanex, 1998. ISBN 808578324X.</em></div> http://darklady85.blog.cz/0902/metody-vychovy http://darklady85.blog.cz/0902/metody-vychovy (Para)psychologie Wed, 04 Feb 2009 21:37:01 +0100 <h2>Motivační aktivace člověka - potřeby, zájmy, postoje, hodnoty</h2><h2>Motivace</h2><ul><li><div>psychický proces vedoucí k podněcování aktivity</div></li><li><div>soustava pohnutek (pohnutkou chování je motiv)</div></li><li><div>specifická kvalita psychické regulace a determinace lidského snažení a činnosti</div></li><li><div>k realizaci motivovaného chování je nutná existence vnitřních motivačních dispozic jedince a podnětů, které motivační dispozici aktivují</div></li><li><div>podněty vycházejí buď z vnitřní struktury osobnosti, nebo z vnějšího prostředí</div></li><li><div>jednotlivé motivy:</div></li></ul><div><ul><li><div>pud - vrozená pohnutka činnosti</div></li><li><div>zájem - získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem člověka k předmětu nebo k činnosti</div></li><li><div>aspirace (ambice) - snaha po sebeuplatnění, vyniknutí (označována těž jako ctižádost)</div></li><li><div>cíl - uvědomělý směr aktivity</div></li><li><div>ideály - vzorové cíle</div></li><li><div>zvyk - tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost</div></li></ul></div><h2>Zájmy</h2><ul><li><div>specifické motivy kulturní a poznávací činnosti člověka</div></li><li><div>zájem je snaha blíže se seznámit s předmětem</div></li><li><div>podílí se na rozvoji jedince</div></li><li><div>míra zájmu souvisí se sebevýchovou a seberozvojem</div></li></ul><h2>Potřeby</h2><ul><li><div>potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co člověka vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojí (motivační stav charakterizovaný deficitem je potřeba)</div></li><li><div>neuspokojováním potřeb vzniká stav deprivace nebo frustrace</div></li><li><div>dělíme je na:</div></li></ul><div><ul><li><div>biologické (vrozené, primární) - dýchání, potrava, bezpečí, spánek</div></li><li><div>sociální (získané) - kulturní a psychické (radost, štěstí, láska)</div></li><li><div>americký psycholog Abraham Maslow - stupňovité řazení potřeb, hierarchicky uspořádal potřeby podle jejich naléhavosti pro člověka, kdy se potřeba vyšší objevuje až po ukojení potřeby nižší</div></li></ul></div><div><br /></div><div><em>5. "metapotřeby" - sebeaktualizace, seberealizace, poznávání, estetické potřeby</em></div><div><em>4. potřeba uznání, ocenění, kompetence<br />3. potřeba lásky a sounáležitosti<br />2. potřeba jistoty a bezpečí<br />1. fyziologické potřeby</em></div><h2>Hodnoty</h2><ul><li><div>hodnota je vlastnost, kterou jedinec přisuzuje objektu, situaci, události nebo činnosti ve spojitosti s uspokojováním potřeb a zájmů</div></li><li><div>vytvářejí se postupně a diferencují se v procesu socializace</div></li><li><div>jedná se o komplementární pojem k pojmu potřeby (jedinec klade hodnotu na materiální zabezpečení, tudíž bude mít potřebu materiálního výdělku)</div></li><li><div>souhrn hodnot jedince tvoří jeho vlastní hodnotový systém, ten je během života přeskupován, vliv na změny v hodnotovém žebříčku mají životní zkušenosti (vlastní i cizí), sociální prostředí, rodina, apod.</div></li></ul><h2>Postoje</h2><ul><li><div>sklony člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby a situace</div></li><li><div>odrážejí hodnotící vztah člověka k určité skutečnosti</div></li><li><div>postoj zahrnuje tři složky:</div></li></ul><div><ul><li><div>poznání objektu, názory na něj</div></li><li><div>citové hodnocení objektu, sympatie - antipatie</div></li><li><div>pobídku k jednání či chování</div></li></ul></div><ul><li><div>rozdíl mezi motivy a postoji: motivy aktivizují chování, postoje se projevují v jeho obsahu, např. motiv mateřské péče je aktivizován křikem dítěte, ale způsob reakce matky závisí na jejím postoji k dítěti</div></li></ul><h2>Zdroje</h2><div>NAKONEČNÝ, Milan. <em>Motivace lidského chování</em>. 1. vyd. Praha : Academia, 1997. 270 s. ISBN 80-200-0592-7.</div><div>NAKONEČNÝ, Milan. <em>Základy psychologie</em>. 1. vyd. Praha : Academia, 1998. 590 s. ISBN 80-200-1290-7.</div><div>EMMERT, František, et al. <em>Odmaturuj ze společenských věd</em>. 1. vyd. Brno : Didaktis, 2003. 224 s. ISBN 80-86285-68-5.</div> http://darklady85.blog.cz/0902/motivacni-aktivace-cloveka-referat http://darklady85.blog.cz/0902/motivacni-aktivace-cloveka-referat (Para)psychologie Wed, 04 Feb 2009 21:34:30 +0100 <div>Na jedné skautské akci jsem slyšela u ohně písničku, ke které se marně snažím sehnat noty... Bohužel se mi vybavuje jen velmi matně.</div><div>Jmenuje se to Děvčátko o berlích... v některých úpravách asi i Mrzáček.</div><div><br /></div><div>text je asi takto:</div><div><br /></div><div><em>Na dvorečku maličkém,<br />ozývá se dětský smích.</em><br /></div><div><em>Přibelhá se děvčátko,<br />jenom takhle o berlích.<br />Chce si s nima také hrát,<br />oni ji však odhánějí,<br />že prej jim má pokoj dát,<br />žeprej jim je na obtíž.</em></div><div><br /></div><div>Pokud byste někdo tu písničku někde našli (jde mi hlavně o melodii a akordy),</div><div>tak budu ráda, pokud písnete odkaz.</div><div><br /></div><div>Díky moc.</div><div><br /></div><div>Makina</div><div><img width="385" height="170" title="kytara" alt="kytara" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/903/564/1d5d081d71_35763273_o2.gif" /></div> http://darklady85.blog.cz/0810/hleda-se-text http://darklady85.blog.cz/0810/hleda-se-text Aktuality Wed, 22 Oct 2008 10:15:19 +0200 <div>Určitě jste všichni alespoň jednou slyšeli o uskupení zvaném 4tet.</div><div>Podařilo se mi úplnou náhodou sehnat lístek a jít za jednoho nemocného diváka na jejich koncert, který byl 30.9.2008 v Ostravě a byl docela dlouho dopředu vyprodán.</div><div>Abych byla upřímná, tak do té doby jsem 4tet znala jenom podle jména a moje jediná přesnější informace byla, že hlavním členem je Jiří Korn. Nikdy jsem od nich nic neslyšela, takže jsem byla docela zvědavá, co uslyším.</div><div>No,..... bylo to úžasné.</div><div>Kdo jste na nich byli, tak určitě víte, že to snad ani nepotřebuje další komentář.</div><div>Jejich zpěv je úžasný, výběr melodií taky a zpracování nemá konkurenci. Všechno bylo protkáno vtipem a humorem, a když jsem z koncertu odcházela, měla jsem pocit, že jsem úplně v jiném světě, než když jsem tam šla.</div><div>Pokud máte možnost jít na jejich koncert a máte rádi tento typ hudby, tak neváhejte. :)<br /></div> http://darklady85.blog.cz/0810/4tet-v-ostrave http://darklady85.blog.cz/0810/4tet-v-ostrave Články Tue, 14 Oct 2008 20:40:41 +0200 <div>Poštěstil se mi o prázdninách docela dobrý kousek. V práci jsme měli vyhlášenou čtvrtletní soutěž a začátkem července přišlo vyhodnocení. No, asi Vám všem dojde, že kdybych se neumístila na přední pozici ve své kategorii, tak bych to tady asi nerozmazávala.</div><div>Nechme stranou podmínky soutěže jakž i další okolnosti měho zaměstnání a zaměřme se na výhru.</div><div>Byl to výlet na čtyři dny do Francie. Nebyl to však rychlopobyt v Paříži a běh po památkách, ale pobyt na jihu Francie, přímo v srdci dějiště filmového festivalu. Přesně tak, bylo to v Cannes.</div><div>Letěli jsme se společností Swiss Airlines a přesedali v Curychu. Ve Francii jsme přistávali v Nice a odtud nás mikrobus transportoval přímo k hotelu Universe, nedaleko pláže. Jen co jsme se trochu zaklimatizovali a převlékli z cestovního, šli jsme do restaurace na večeři. Byl objednán stůl ve venkovní restauraci přímo pod hotelem Carlton. Podávala se večeře o 4 chodech a k tomu bylo výborné víno. Po večeři byl přímo z restaurace výhled na nádherný ohňostroj (v Cannes se kromě filmového festivalu konají taky festivaly ohňostrojů). Neodolali jsme a cestou do hotelu jsme aspoň na chvilku zabrousili na pláž a vlezli do moře... nádhera.</div><div>Druhý den jsme celý strávili na plachetnici. Obepluli jsme dva přilehlé ostrůvky a celý den kotvili v zátoce u jednoho z nich. Vystavovali jsme svá bledá těla slunečním paprskům jižního slunce a večer jsme se nestačili divit, jak jsme hráli všemi barvami. Opět byla výborná večeře, tentokrát v malinkaté restauraci s číšníkem typu "antonio banderas", opět čtyři chody a výborné víno.</div><div>Třetí den jsme měli víceméně cestovatelský, první byla prohlídka středověké vesničky Eze, následně exkurze do parfumerie Fragonard, potom oběd v Monte Carlu v restauraci před casinem, návštěva casina, prohlídka monte carla a nakonec závěr před dóžecím palácem a sbírání suvenýrů... :)</div><div>Večer opět výborná večeře a nakonec party na pokoji.</div><div>Fotky z celého tohoto maratonu přesně v tomto sledu jsou na <a href="http://darklady85.rajce.idnes.cz/">těchto stránkách</a></div> http://darklady85.blog.cz/0810/francie http://darklady85.blog.cz/0810/francie Cestování Tue, 14 Oct 2008 19:42:30 +0200 <div>A opět musím pochválit jeden hotýlek u nás v Beskydech. Dostali jsme s přítelem nápad o víkendu vyrazit jen tak na jednu noc někam pryč od všedního života a dostali jsme se na stránky: <a href="http://www.hotelsrdcebeskyd.cz/">Hotelu Srdce Beskyd.<br /></a></div><hr /><div>Dorazili jsme na místo ještě téhož dne. Je to opravdu místo poměrně hodně odstřižené od civilizace. Měli jsme to štěstí, že jsme trefili právě období několika mála dnů, kdy v hotelu pobýval jenom personál, takže jsme byli jedinými hosty. Nemůžu si ten víkend vynachválit. Pokud kliknete na odkaz výše, pochopíte z fotografií, že se jedná o poměrně velký hotel zařízený ještě v lehce socialistickém duchu (velké prostory, typická výzdoba), rozhodně při případné návštěvě nečekejte nic moderního. Ale pokoje jsou příjemné, útulné a čisté.</div><div>Měli jsme vyhřátou saunu (tu můžu taky doporučit) a napuštěný bazének. Po saunování byla vynikající večeře a vzali jsme si víno na pokoj. Všechno nám přizpůsobili přesně tak jak jsme chtěli a to za velmi příjemné ceny. Za tento relax víkend jsme zaplatili všeho všudy dva tisíce na dvě osoby.</div><div>Na podzim to tam sice trochu chřadne, protože na výlety není potřebné počasí, ale v létě to musí být paráda. Je tam venkovní bazén a spousta hřišť.</div><div>Pokud chcete vyrazit někam, kde není mobilní signál a kde si v klidu užijete bez starostí a v přírodě, koukněte na jejich web. :)<br /></div> http://darklady85.blog.cz/0810/srdce-beskyd http://darklady85.blog.cz/0810/srdce-beskyd Turistika Tue, 14 Oct 2008 19:34:29 +0200 <div>Pokud jste někdo četli předchozí článek v této kategorii, tak jste si určitě řekli, že by vás, zajímalo, jestli jsem to vydržela. Tak pokud jste trochu škodolibí, tak vás asi potěším. Protože jsem to nevydržela.</div><div>Každopádně jsem nevyčerpatelný optimista, takže se do toho pouštím znovu a tentokrát po mnohých nezdarech už raději pod lékařským dohledem. Ano, je to tak, nechala jsem si napsat pilulky, které tak trochu ošálí můj mlsný jazyk a on pak nebude tolik mlsat.</div><div>No, nemůžu zatím říct žádné konkrétní údaje, protože je beru teprve 14 dní, ale zatím jsem maximálně spokojená. Váha klesla zatím o dvě kila, ale fakt je, že mi stačí menší porce a teď, ve chvíli kdy píšu tento článek, tak vedle mě na stole leží miska s brambůrkama a arašídama... Ale já si neberu a není to problém. :)</div><div>Pokud byste někdo měli podobné problémy s nadváhou a chtěli byste se podělit, tak pište. Buď na mail nebo do komentářů. :)<br /></div> http://darklady85.blog.cz/0810/predsevzeti-a-dieta-jeste-jednou http://darklady85.blog.cz/0810/predsevzeti-a-dieta-jeste-jednou Wellness Tue, 14 Oct 2008 19:13:45 +0200 <div>Při jedné nejmenované příležitosti jsem se dostala do jedné ještě neprozkoumané části Beskyd. Když píšu neprozkoumané, tak tím myslím, neprozkoumané mnou. Je to poměrně snadno dostupné místo, na Ostravici (dvě zastávky vlakem za Frýdlantem nad Ostravicí), kde po zhruba dvoukilometrové chůzi do kopce natrefíte na horský hotel Sepetná. (Obrázky a podrobnosti doporučuji prozkoumat na <a href="http://www.sepetna.cz/">www.sepetna.cz</a> ). Hotel je naprosto stylový, salonky jsou stylově zařízené a všemu vévodí velice příjemná restaurace "Valašská koliba" s příjemnou a rychlou obsluhou. Personál si nemohu vynachválit, cokoli jsme potřebovali tak nám s úsměvem zařídili. Pokoje na hotelu jsou čisté, útulné. Navíc v ceně ubytování máte automaticky volný vstup do krytého bazénu, do vířivky a do parní kabiny. Bazén je pár kroků pod hotelem a za deštivého počasí tam můžete dojít podchodem suchou nohou. Z hotelu je nádherný výhled na zalesněná úbočí Beskyd. Přímo za hotelem vede turistická stezka směrem na Lysou horu.<br />Pro aktivnější jedince je asi 400 m od hotelu tzv. Opičárna - lanové centrum, které nabízí několik tras s různou obtížností (také jsme vyzkoušeli a mohu vřele doporučit - je to nezapomenutelný zážitek :)<br />Pokud hledáte místo, kde si můžete odpočinout, zarelaxovat nebo naopak zasportovat, ať už sami nebo s rodinou, je pro Vás Sepetná určitě to pravé.</div><div>Tímto bych taky chtěla poděkovat personálu za příjemně strávený víkend. :)</div> http://darklady85.blog.cz/0809/sepetna-beskydy http://darklady85.blog.cz/0809/sepetna-beskydy Turistika Wed, 10 Sep 2008 23:00:15 +0200 <div>Jistě jste se už také setkali s lidmi, jejichž jména poměrně jasně charakterizují jejich profesi. Podařilo se mi pár takových "příkladů" pro pobavení posbírat, tak vám je tu předkládám.</div><table border="0"><tr><td>kastelán na zámku Kozel</td><td>Bobek</td></tr><tr><td>celník</td><td>Čmuchálek</td></tr><tr><td>modelování nehtů</td><td>Drápalová</td></tr><tr><td>kadeřnictví</td><td>Drbohlavová</td></tr><tr><td>pneuservis</td><td>Ivan Dušek</td></tr><tr><td>obchodní zástupce truhlářské firmy</td><td>Miroslav Hoblík</td></tr><tr><td>ředitel Třebíčské teplárenské společnosti</td><td>Richard Horký</td></tr><tr><td>náčelník Horské služby pro oblast Krušných Hor</td><td>Rudolf Chlad</td></tr><tr><td>veterinář</td><td>MVDr. Chlupatý</td></tr><tr><td>ortopéd</td><td>MUDr. Chromý</td></tr><tr><td>expresní doprava</td><td>Ladislav Loudal</td></tr><tr><td>lékařka</td><td>MUDr. Mudrová</td></tr><tr><td>inspektor Českých drah</td><td>Lubomír Nastoupil</td></tr><tr><td>rozvoz nápojů Brno</td><td>Nevyjel</td></tr><tr><td>bývalý biskup v Hradci Králové</td><td>Karel Otčenášek</td></tr><tr><td>bývalý děkan lesnické fakulty České zemědělské univerzity</td><td>prof. Polena</td></tr><tr><td>zahradnictví</td><td>Růžička</td></tr><tr><td>řeznictví a uzenářství</td><td>Sup a synové</td></tr><tr><td>plavkyně</td><td>Olga Šplíchalová</td></tr><tr><td>gynekolog</td><td>doc. MUDr. Karel V. Šuk, CSc.</td></tr><tr><td>nožíř (Brno)</td><td>Josef Tupý</td></tr><tr><td>řeznictví a uzenářství( Brno, Minská ul.)</td><td>J. Vepřek</td></tr><tr><td>ředitel Botanické zahrady UK Praha</td><td>RNDr. Václav Větvička</td></tr><tr><td>hubení hlodavců</td><td>Veverka a syn</td></tr><tr><td>armádní mistr světa v přespolním běhu 1947</td><td>Karel Zabloudil</td></tr><tr><td>cestovní kancelář Brno</td><td>Zabloudil</td></tr><tr><td>autoškola v Táboře</td><td>Zabloudil</td></tr><tr><td>zelinářství</td><td>Štěpán Zajíček</td></tr><tr><td>stomatolog</td><td>MUDr. Zoubek</td></tr><tr><td>pohřební služba (Vsetín)</td><td>Žárský a syn</td></tr><tr><td>sexuolog</td><td>MUDr. Šoustal</td></tr><tr><td>psycholog</td><td>MUDr. Vražda</td></tr><tr><td>zahradnictví</td><td>Krtek a Motyčka</td></tr><tr><td>neúspěšný ředitel firmy Interlinka (bývalý)</td><td>Mrvík</td></tr></table> http://darklady85.blog.cz/0809/nomen-omen http://darklady85.blog.cz/0809/nomen-omen Články Wed, 10 Sep 2008 22:49:54 +0200 <div>Kdo jste si četli článek Ross Hedviček na mém blogu, tak už víte přibližně o koho se jedná. Dala jsem si práci a přelouskala neskutečné množství Hedvíčkových "pa"článků. Nebudu tady zdlouhavě vypisovat, kterak se ve mě ozývalo národní povědomí a česká hrdost. Na "pana" Hedvička jsem si udělala poměrně jasný názor a myslím, že každý normálně uvažující člověk by ho sdílel. Každopádně bych se s Vámi podělila a nepíjemnou zušenost. Do mailu mi přišlo několik "nepříjemných reakcí". Asi stačí říct, že se nejednalo o dlouhosáhlé projevy, většinou si anonymní pisatelé vystačili s jednoslovnými pojmy a netřeba dodávat, že tato slova, byste ve slovníku spisovné češtiny hledali marně... No, nechť si názor na "Hedvičkovy přívržence" udělá každý sám...</div> http://darklady85.blog.cz/0803/ross-hedvicek-podruhe http://darklady85.blog.cz/0803/ross-hedvicek-podruhe Aktuality Fri, 21 Mar 2008 12:04:52 +0100 <div>Zřejmě jste si stejně jako já povšimli, že na můj blog se dostalo poměrně větší množství reklam. Proč? To opravdu nevím. Tento blog jsem si vybrala právě kvůli tomu, že na něm reklamy v hlavičce nebyly. Přesto chápu, že zadarmo ani ono příslovečné kuře nehrabe, takže se nijak nevzpouzím odkazům za svými články, i když mě to "upřímně řečeno" trochu mrzí. No, naštěstí zatím ladí s barvou pozadí, tak to zase "nebije" moc do očí. Doufám, že to tak zůstane a nebude to mít vzestupnou tendenci. </div> http://darklady85.blog.cz/0803/reklamy-na-mem-blogu http://darklady85.blog.cz/0803/reklamy-na-mem-blogu Aktuality Fri, 21 Mar 2008 11:59:33 +0100 <div>Jako většina dalších jsem si i já dala prvního ledna předsevzetí a pustila jsem se "vší" silou do hubnutí. Ti co mě znají to pochopí, ti co mě neznají a soudí jen podle mých fotek, tak zřejmě budou kroutit hlavou. Každopádně vězte, že mám co shazovat.<br />Nechci tady teď popisovat nějakou "zaručenou cstu" k vytoužené postavě, ale spíš bych chtěla shrnout jeden základní poznatek, k němuž jsem za posledních pět let snahy dospěla. Nepomáhají žádné "zázračné" prášky, koktejly, lektvary, žádné zaručeně propočítané krátkodobé diety. Jediné co, zaručeně pomůže je silná vůle, zdravý pohyb - pravidelný a dlouhodobý, a zdravá strava - střídmá, pravidelná a hlavně bez hladovění.<br />Dneska je 22.2. a já tedy hubnu už skoro dva měsíce a za tu dobu mám dole asi 6 kg a co je nejdůležitější. Jsem v pohodě a netrápím se hladem. Převážnou část mého jídelníčku dělá zelenina, maso a jogurty. Chodím jednou týdně na squash a doma šlapu na rotopedu. Snažím se chodit do práce pěšky (mám to něco přes 1,5 km). Zatím jsou moje výsledky "krátkodobé", ale časem sem určitě doplním podrobnější reference.<br /><br />P.S.: Pokud byste se chtěli někdo zeptat na podrobnosti, tak neváhejte a pište. :)</div> http://darklady85.blog.cz/0802/dieta-a-novorocni-predsevzeti http://darklady85.blog.cz/0802/dieta-a-novorocni-predsevzeti Wellness Sat, 23 Feb 2008 01:01:24 +0100 <div>Nevím, jak jste na tom vy ostatní, co čtete tento blog, ale já mám už od dětství jeden sen, který bych si strašně ráda splnila. Chtěla bych někdy prožít víkend v trampské osadě. Ale nemyslím tím, nějakou pseudonapodobeninu takového víkendu, chtěla bych se dostat do komunity lidí, kteří takto vyráží na víkendy pryč z města, pryč z moderní civilizace a stráví víkend v osadě, kde se hraje na kytaru, popíjí pivko, zpívá atd.<br />Říkala jsem si, jak musí být v dnešní době jednoduché najít na internetu takto fungující osady, ale ani když jsem hledala pečlivě, nenašla jsem nic, co by splňovalo mé představy. A došlo mi, že tudy cesta asi nevede. I kdybych získala kontakt na nějakou osadu, která funguje někde v Beskydech, stejně by bylo hloupé se o víkendu sbalit a vpadnout mezi partu sehraných lidí a násilně "zapadnout". A tak jsem si řekla, že to zkusím jinak. Takže prosímvás, jestli někdo máte někoho, kdo je tramp a nadšenec, tak mi tu nechte vzkaz a nějaký kontakt, ať se seznámím s "těmi pravými" a můžu si za pár let splnit svůj sen...<br /><br />Díky. :)</div> http://darklady85.blog.cz/0802/trampska-osada http://darklady85.blog.cz/0802/trampska-osada Turistika Sat, 23 Feb 2008 00:54:20 +0100 <div>Hitlerovi spolupracovníci</div><div>Hitler měl kolem sebe skupinku spolupracovníků, kteří byi známi téměř stejně dobře jako on sám. "Jedním z nich byl velitel německých vzdušných sil, Hermann Göring. Na první pohled veselý člověk svou lehkomyslností jen zastíral svoji brutalitu. Nejdříve se stal velitelem SA. Tento post později Hitler předal Röhmovi a nakonec se s ním vypořádal během "noci dlouhých nožů". Počáteční rozkaz k této krvavé lázni dal sice Hitler, ale byl to Göring, kdo sestavil větší část listiny smrti a na celou operaci dohlížel."<a href="http://#_ftn1">[1]</a> Jen málo se ví, že byl závislý na morfinu. Navenek působil docela neškodným dojmem, ale jeho zákulisní brutalita a přesvědčivost, s níž dovedl lhát, neznala mezí. Ke konci války však udělal zásadní chybu. Napsal Hitlerovi telegram, v němž mu sděloval, že pokud už on - Vůdce - nebude moci, zastoupí jej a bude vést válku dál. Tohoto telegramu využil obratný intrikán Martin Bormann a zprávu převrátil,aby vyzněla, jako že chce Göring udělat převrat. Hitler chtěl Göringa potrestat, ale během svého života už to nestihl. Göring byl postaven před Norimberský mezinárodní tribunál a odsouzen k smrti oběšením. Dvě hodiny před svou smrtí však spáchal sebevraždu. Otrávil se kyanidem.</div><div>Dalším Hitlerovým stoupencem byl Joseph Goebbels. Byl ministrem propagandy a nestoudně Hitlerovi podstrojoval. Miloval jej a ctil. Hitlerovy názory ztotožnil se svými a svého "Vůdce" bouřlivě obhajoval. Po onom atentátu v Hitlerově "Vlčím doupěti" to byl právě Goebbels, kdo z vlastní iniciativy pozatýkal všechny pachatele atentátu. Jen v jedné věci si Goebbels dovolil mýt vlastní názor, a to, že tvrdil, že komunisté a nacisté musí být spojenci. Jinak ve všem slepě poslouchal Hitlera a v den Hitlerovy sebevraždy zemřel krátce po něm spolu se svou manželkou, poté, co otrávili kyanidem i svých šest dětí.</div><div>Heinrich Himmler byl šéfem gestapa a SS. Měl obrovské pravomoci. Mohl označit kohokoliv za nepřítele a poslat jej tak na jistou smrt. Ti, co se s ním setkali jej popisují jako naprosto chladnokrevného a nevášnivého. Byl hlavním organizátorem Hitlerova plánu, který měl zlikvidovat všechny Židy v Evropě. Kupodivu nesnášel vyvražďování zastřelením a místo toho hledal něco ofektivnějšího. Výsledkem byly plynové komory. Vyhlazování Židů popisoval jako nutnou věc, která není příjemná, ale je nutná, pro dobro německého lidu. po Hitlerově smrti se chtěl schovat do anonymity a byl britskými vojsky zajat, aniž by bylo jasné, kdo že to vlastně je. Zakrátko však sám sebe udal. Při lékařské prohlídce rozkousl ampulku s kyanidem, schovanou v ústech, a ani přes oživovací pokusy lékařů se jej nepodařilo zachránit, aby mohl být řádně souzen.</div><div>Atentáty na Hitlera</div><div>Je až neskutečné, že při množství atentátů, které byly na Hitlera chystány, nebyl ani jeden úspěšný. "Snahy generálů Olbrichta a von Tresckowa o likvidaci Hitlera se datovaly již od roku 1942. Když Hitler opouštěl Smolensk po návštěvě 13.března 1943, požádal von Treckkow člena Hitlerova doprovodu, aby do Rastenburgu odvezl tehdejšímu plukovníku Stieffovi balíček se dvěma lahvemi koňaku. V balíčku byla časovaná bomba." <a href="http://#_ftn2">[2]</a>Hitler vyrazil na cestu ve svém Junkersu Ju 52 a generál Olbricht v Berlíně obdržel pokyn k zahájení operace "Valkýra". Čekalo se jen na zprávu o pádu letadla. Ta však nepřišla, protože bomba selhala. Šlo o poškozenou roznětku.</div><div>Dalším plánový útok se měl odehrát stejně jako nakonec uskutečněný útok plukovníka von Stauffenberga. Plukovník Stieff, který měl balíček s bombou dopravit na situační poradu v Hitlerově hlavním stanu nebyl vpuštěn až do místnosi, kde se měla porada konat.</div><div>Nevyšel ani sebevražedný útok Axela von dem Bussche-Streithorsta. Tento muž Hitlera nenáviděl a byl odhodlán usmrtit sebe i jeho výbušninou, která měla být uryta v kapse jím předváděné nové uniformy wehrmachtu. uniformy však byly zničeny náletem a přehlídka se nekonala.</div><div>V lednu 1944 našli spiklenci náhradu za von dem Bessche- Streithorsta, který byl odvelen na frontu. Byl jím Ewald Heinrich Kleist-Schmenzin. Ten měl 11. února stejně jako von dem Bussche předvádět novou uniformu. Přehlídka však byla náhle zrušena.</div><div>V dalším plánu měl být Hitler pozván do Smolenska. Měla jej doprovázet spolehlivá jednotka, která by jej cestou zatkla. Spiklencům se podařilo najít sedm důstojníků, kteří yli ochotni na Hitlera vystřelit. Hitler však na návštěvu armád "Mitte" nepřijel.</div><div>Atentát, který měl nejblíže k úspěchu se měl původně konat již 11. července 1944, ale na poradě u Hitlera chyběl Himmler a spiklenci čekali, až budou Hitler, Himmler a Göring pohromadě. Chtěli zabít tři mouchy jednou ranou.</div><div>Další příležitost se naskytla 15. července1944. Plukovník von Stauffenberg již nesl bombu do hitlerova "Vlčího doupěte", ale porada byla příliš krátká na to, aby bylo možné bombu dobře načasovat. Spiklenci však nemuseli čekat dlouho, protože již 20. července 1944 byl von Stauffenberg opět pozván na poradu. Porada byla plánovaná na 13. hodinu.</div><div>Spiklenci se scházeli již od rána. Plukovník von Stauffenberg se vydal na leteckou cestu mezi Berlínem a Rastenburgem. Cesta mu trvala něco kolem 3 hodin. dalších 30 minut strávil cestou z letiště do Hitlerova "Vlčího doupěte". Musel se dostat přes tři kontrolní hlídky do hlavního stanu "Sperrkreis A", odkud Vůdce řídil veškeré své vojenské operace. Všude kolem se nacházel těžký vojenský arsenál. Hlavní stan byl chráněn nejen po zuby ozbrojenými strážemi SS, ale i nepřekonatelnými bariérami nabitými elektřinou a pásy minových polí. Poté co se von Stauffenberg konečně dostal do centrálního "Hauptquartieru", odebral se nejprve na snídani s rytmistrem von Möllendorfem. Ten už věděl, s jakým záměrem plukovník přijel. Doprovodil jej do bunkru šéfa vojenské spojovací služby generála Fellgiebela, který rovněž patřil ke spojencům a měl po atenátu vyřadit z činnosti telefonní ústřednu. Ve 12:00 se Stauffenberg dozvěděl, že kvůli očekávanému příjezdu Mussoliniho je porada přesunuta z 13:00 na 12:30. Situační porada navíc byla přesunuta z podzemního bunkru do venkovního stanu (nejspíš kvůli vedru a špatně fungující klimatizaci). Stauffenberg musel rychle odjistit bombu. Jak se mu to podařilo není známo, ví se však, že když vstoupil do poradní místnosti, byla již bomba v chodu. Stauffeenberg informoval přítomného telefonistu, že čeká hovor z Berlína. Potom přešel do bezprostřední blízkosti Hitlera, kam opřel o nohu těžkého masivního stolu svoji aktovku s bombou. Potom se omluvil, že musí nutně telefonovat a odešel ven. V tu chvíli bylo 12:37. Stauffenberg Nasedl do auta k čekajícímu nadporučíkoví Werneru von Haeftenu a společně odjeli na letiště. Bomba vybuchla ve 12:42. Nikdo ze spiklenců nepochyboval o tom, že Hitler je mrtev. Nikdo však taky nevěděl, že aktovka byla bezprostředně po odchodu plukovníka přesunuta k druhé noze stolu směrem pryč od Hitlera. Nejspíš ji posunul plukovník Brant, který se potřeboval dostat blíže k Hitlerovi, aby mu něco ukázal na mapě. Když bomba vybuchla, zemřel okamžitě jen jeden člověk, několik lidí zemřelo později a některým (včetně Hitlera) se téměř nic nestalo. Je až s podivem, že utrpěl jen pár malých popálenin, měl paralyzovanou pravou ruku, prasklý ušní bubínek a padající trám jej minul o necelý metr.</div><div>Po celou cestu do Berlína byl plukovník přesvědčen, že Hitler je mrtev.Kolem 16. hodiny se Stauffenberg dozvěděl, že atentát se nepodařil, přesto však generálu Olbrichtovi sdělil, že Hitler je mrtev. Od 16:30 se začala operace Valkýra těžkopádně rozjíždět. Zjistili se její mnohě nedostatky. Předně to byla nedůvěřivost mezi spojenci, že Hitler opravdu mrtev. Dále nebyli dosud odstarněni příznivci Hitlera z vesokých postů. mnozí spojenci nakonec sami couvli před použitím hesla "Valkýra". Například Bollbrinker, velitel tankových jednotek, nedůvěřoval úspěšnosti celé operace, a proto nepřijel spiklencům na pomoc ani jediný tank. Všichni spiklenci do jednoho byli zajati a zastřeleni ještě téhož dne. Pokus o převrat byl potlačen.</div><div>Poslední hodiny Adolfa Hitlera</div><div>Začátkem roku 1945 už začínalo být Hitlerovi jasné, že válku přece jenom prahraje. posledním úsvitem naděje byla smrt amerockého prezidenta Roosevelta 12. dubna 1945, kterou si Hitler vysvětloval jako nějaké znamení, že Německo válku přece jen vyhraje. Avšak postup sovětů jeho přáním moc nepřeje. Během dubna dospívá Hitler k rozhodnutí že Himmler a Göring jsou zrádci. Zbavuje jich úřadů a nařizuje jejich uvěznění. Má pocit, že všechno a všichni jej zklamali. Vinu nedává v žádném případě sobě. 29. dobna 1945 uzavírá Hitler sňatek se svou dlouholetou partnerkou Evou Braunnovou. Ještě téhož dne diktuje svoji politickou závěť, v níž obviňuje židy, že odstartovali 2. světovou válku.</div><div>Svou smrt si Hitler plánoval na 30. dubna 1945. Společně s Evou Braunnovou neustále opakovali, že jejich těla musí být zničena tak, aby z nich nezbylo nic. Nechtěli, aby se těla dostala do rukou spojenců.</div><div>O půl třetí ráno se Hitler rozloučil se všemi lidmi v bunkru. Další loučení nastalo po obědě, kdy se Hitler rozloučil spolu s Evou s nejbližšími spolupracovníky. Bylo půl čtvrté, když se ozval výstřel. Hitlerovi spolupracovníci vběhli do jeho místnosti a našlioba novomanžele mrtvé. Hitler se střelil do úst a Eva Braunnová polkla jed. Jejich těla byla odnesena na dvůr, polita benzínem a zapálena. Tak nezůstalo po slavném "Führerovi" víc, než flek na zemi a trocha popela. Nejhroznější diktátor všech dob byl konečně po smrti.</div><div>Závěr:</div><div>V závěru své práce bych ráda zhodnotila výsledky svého pátrání po osobním životě Adolfa Hitlera. Velmi mě překvapila publikace Thomase Fuchse: Hitler ve faktech, kterou jsem také použila pro svou seminární práci. Autor se zde zabývá pouze osobním životem Adolfa Hitlera a čtenáře často překvapí detailním líčením podrobností z Hitlerova života.</div><div>Domnívám se, že jsem cíl své práce splnila, neboť jsem přiblížila osobní život Adolfa Hitlera. Přiznávám však sama, že na otázky kde se v Hitlerovi brala touha po zabíjení a jak je možné, že se dostal tak vysoko, nejsem schopna odpovědět. A troufám si říci, že na tyto otázky neznají odpovědi ani psychologové. Hitlerova cesta vzhůru byla nejspíš jen souhrnem na sobě nezávislých událostí, které však v konečném důsledku rozhodně přiklonily štěstí na Hitlerovu stranu. Nezbývá než se děsit dalších možných hříček osudu, který by mohl v budoucnosti mohl s lidstvem hrát podobně ošklivou hru.</div><div><br /></div><hr /><div><a href="http://#_ftnref1">^{^[1]}</a> Fuchs, T.: Hitler ve faktech. Praha, Baronet 2001, s.167</div><div><a href="http://#_ftnref2">^{^[2]}</a> UHLÍŘ B. J. :Plukovník von Stauffenberg a 20. červenec 1944, Historický obzor, č.4,1994, s. 85 - 90</div> http://darklady85.blog.cz/0707/osobni-zivot-adolfa-hitlera-2-seminarni-prace http://darklady85.blog.cz/0707/osobni-zivot-adolfa-hitlera-2-seminarni-prace Historie Tue, 10 Jul 2007 21:59:38 +0200 <div>Úvod:</div><div>Osobnost Adolfa Hitlera hluboce zasáhla do osudů miliónů lidí a nesmazatelně se zapsala do dějin světa. Jeho politický život a vojenské aktivity zpracovávají stovky knih, avšak jeho osobní život bývá často opomíjen. Obzvláště v učebnicích dějepisu. Je nepochybně velice zajímavé a svým způsobem i neuvěřitelné, že se člověk z poměrně chudé rodiny, nevalného nadání a nepříliš chytrý dostal na tak vysoký post. Jak je možné, že ho obdivovaly davy lidí, které dokázal zfanatizovat pro věc, jež se vymykala lidskému rozumu. Jak k němu musel být osud štědrý, že od něj oddaloval všechny atentáty a jiná nebezpečí. Kde se v tak nenápadném člověku vzalo tolik odhodlání a vůle ničit? Kde se v něm vzala ta touha zlikvidovat tolik nevinných lidí jen proto, že mají "špatnou národnost"?<br />Proto bych ráda ve své seminární práci přiblížila osobní život Adolfa Hitlera, protože mě to velmi zajímá a myslím si, že je to v mnohém i téma velice překvapivé.</div><div>Dětství a rodina Adolfa Hitlera</div><div>Adolf Hitler se narodil 20. dubna 1889 v 18:30 v Brannau am Inn v Horních Rakousích. Jeho otec byl malý státní úředník. Podle některých zdrojů ¹⁾ jeho otec ve svých 40 letech přijal jméno svého skutečného otce Hitlera a odvrhl tak jméno své matky Schicklgruber.</div><div>24. března 1894 se narodil bratr Adolfa Hitlera Edmund Hitler, který však zemřel roku 1900 na spalničky. 21. ledna 1896 se narodila Hitlerova sestra Paula ( = 1960). Dále měl nevlastního bratra Aloise a sestru Angelu.</div><div>3. ledna 1903 mu umírá otec Alois. O dva roky později shlédne coby 16-ti letý mladík Wagnerovu operu Rienzi, která v něm zanechala hluboký dojem a poprvé probudila záblesk jeho pozdějšího osudu. V říjnu roku 1907 se pokouší složit přijímací zkoušky na Akademii výtvarného umění ve Vídni. Bez problémů prochází první částí, ale v druhé části je neúspěšný a je mu doporučeno, aby se spíše věnoval architektuře, ke které však nemá potřebné vzdělání. 21. prosince téhož roku mu umírá matka Klára. Po její smrti je sám nemocen a na živobytí si vydělává malováním dekorativních obrazů, pohlednic a reklamních plakátů. Zároveň se stává horlivým čtenářem antisemitských pamfletů. V létě roku 1908 se připojuje k organizaci jménem Antisemitská unie. V září se opět pokouší dostat na AVU ve Vídni, ale tentokrát neuspěje ani v první části. 20.dubna 1909 Hitler slaví své 20. narozeniny a má být odveden do služby v armádě, kterou však nikdy nenastoupí. Místo toho se raději odstěhuje do Mnichova v Německu, aby nemusel nastoupit. Později je však shledán jako zdravotně neschopný nastoupit službu v armádě. 1. srpna 1914 začíná 1. světová válka a Hitler nastupuje do německé armády. Sám na sebe nahlíží jako na pokrevního Němce. Stává se z něj kurýr a získává mnohá vyznamenání (Železný kříž II.stupně, Válečný kříž III. stupně, Železný kříž I. stupně).</div><div>Dospívání a formování osobnosti</div><div>Po skončení 1.světové války je Hitler 12.září 1919 vyslán, aby sledoval schůzi pořádanou v té době ještě neznámou skupinou, Německou dělnickou stranou. Hitler nesouhlasí s řečníkem a vezme si slovo, jeho projev zanechá ve všech hluboký dojem. Krátce poté je požádán, aby připravil dokument k "židovské otázce". A získává členský průkaz Německé dělnické strany, ačkoliv o to něžádal. Německá strana mění svůj název na Nacionálně socialistickou německou stranu (NSDAP). Hitlerova moc ve straně se stupňuje, a ze strachu, aby o ni nepřišel, rezignuje na své členství. Tím vyvolá ve straně přesně dle svého předpokladu krizi a strana jej přemlouvá, aby se vrátil zpět. Hitler je nyní v postavení, kdy si může klást podmínky a neváhá toho využít. 29. července 1921 se vrací do strany pod podmínkou, že mu všichni budou absolutně poslušni. Poprvé je zdraven jako vůdce ("Führer"). Krátce po absolutním převzetí moci ve straně začíná formovat oddíly SA, které mu později vybojují cestu k moci. Už z tohoto postupu vidíme, že Hitler neváhal využít své schopnosti taktizovat, aby za každou cenu dosáhl svého cíle.</div><div>9.listopadu 1923 zahajuje Hitler svůj "hospodský puč",který však skončí Hitlerovým uvězněním. Jeho cela se zaplňuje dárky od příznivců a vězeňský personál s ním zachází jako s hrdinou<a href="http://#_ftn1">[1]</a>. Všichni jej obdivují a Hitlerovo sebevědomí stoupá. Není divu, že má pocit, že nyní už dokáže všechno.</div><div>Osobní život Adolfa Hitlera</div><div>O osobním životě Adolfa Hitlera se dá napsat mnoho, ale otázkou zůstává, zda je to všechno také pravda. Hitler si své soukromí náležitě střežil a jen málokdo poznal Hitlera jako obyčejného člověka.</div><div>Ženy v životě Adolfa Hitlera</div><div>Díky Hitlerovu zástupci, Rudolfu Hessovi, se berlínskou společností roznášely zvěsti, že Hitler je ve skutečnosti homosexuál. Rudolf Hess hrál významnou roli v Hitlerově "hospodském puči" a byl ve vězení o něco déle než Hitler. Ten tou dobou říkával, že nemůže byýt šťastný, dokud bude jeho "Rudi" nebo "Hessíček" ve vězení<a href="http://#_ftn2">[2]</a></div><div>V roce 1943 zadal americký Úřad strategických služeb studii o Hitlerovi psychoanalytikovi Walteru Langerovi. Ten došel k závěru, že Hitler je masochista a v těchto jeho pudech se skrývá i příčina jeho chování a nenávisti, kterou si kompenzuje vyhlazováním Židů.</div><div>Co se týče žen samotných, které do jeho života vstoupily, tak se údajně poprvé zamiloval v šestnácti letech do dívky jménem Stefanie. Později však začal vyhledávat zralé ženy z vyšších společenských kruhů, aby se přes ně dostal k vyšším postům Jeho přátelé těmto ženám přezdívali "eskadra křečových žil"<a href="http://#_ftn3">[3]</a>. Ve svých sedmatřiceti letech se zamiloval do šestnáctileté dívky Marie Reiterové. Tato aférka však zmizela a místo ní se vynořila nová. Zapletl se s dcerou Heinricha Hoffmanna, nacistického fotografa. Ta to však oznámila otci, který šel svoji dceru ochránit, místo toho, však od Hitlera odešel s exkluzivními právy na fotografování "Vůdce", které mu dostatečně dopomohly k bohatství.</div><div>Nejvýznamější vztah měl však Hitler s Angelou Raubalovou. Oslovoval ji "Geli" a ona jeho "strýčku alfi", k čemuž měla důvod, poněvadž byla dcerou jeho nevlastní sestry. Angela se však ve vztahu s Hitlerem dusila a 17. září 1931 spáchala sebevraždu zastřelením. Hitlera její sebevražda hodně mrzela. Trval na tom, že se osobně zúčastní její pitvy a od té doby už nikdy nejedl maso.</div><div>Nejdelší vztah a nejkratší manželství měl s Evou Braunovou. Hitler si kladl podmínku. Jeho partnerka měla být krásná, ale intelektuálně nenadaná. A tuto podmínku Eva Braunová splňovala.</div><div>Zdravotní stav Adolfa Hitlera</div><div>Převážnou část života si Adolf Hitler stěžoval na zažívací potíže. Jejich výsledkem byl často nedýchatelný vzduch v místnosti, kde Hitler pobýval. Proti této plynatosi používal Hitler spoustu patentních léků. Když se přišlo na to, že jedny z těchto léků obsahují dřevitý líh, přešel rychle k jiným pilulkám, které však obsahovaly množství atropinu a strychninu (jedu, který při malých dávkách může člověka usmrtit).</div><div>Hitler se řadil mezi hypochondry. Přehnaně se obával rakoviny, na kterou zemřela jeho matka. Problémy měl i s vyrážkami, proti kterým ochotně užíval opět speciálně pro něj vytvořené léky, a snad mu ani nevydilo, že jsou tvořeny z lidských výkalů, aby obsahovaly dostatečné množství bakterií.</div><div>Jeho nejbližším doktorem byl Theodor Morell, který během válečných let dodával každý den inejkci vitamínů, cukru a kofeinu, aby byl Hitler stále čilý. Kvůli vysokému krevnímu tlaku si nechával upíjet krev pijavicemi. Na úlevu od zácpy měl předepsané klystýry. Ty si ale dával sám, protože nechtěl dopustit, aby jej někdo viděl v tak ponižující situaci.</div><div>Kolem roku 1943 už Hitler stárnul a bylo to na něm dosti poznat. Objevil se třes v rukou a nohou, belhal se a hrbil. Při EKG se zjistilo, že trpěl vážným kornatěním tepen.</div><div>Hitler a kultura</div><div>Kultura hrála v životě adolfa Hitlera velice významnou roli. Snda to bylo dáno tím, že chtěl studovat na malíře a měl tudíž všeobecně k umění velice blízko.</div><div>Ještě jako mladý muž byl oddaným čtenářem série antisemitských pamfletů zvaných <em>"Bulletin světlovlasého zastánce lidských práv".</em> Největší oblibě se však těšil týdeník <em>Stürmer</em>, vydávaný oddíly SA, který byl značně antisemitský, obscénní a sadistický. Hitler měl taky vcelku velkou knihovnu. Nečetl však knihy proto, aby získal nové názory, ale jen proto, aby se utvrdil v tom, co již věděl. Proto četl knihy od konce, aby zjistil, zda souhlasí s autorovým závěrem. Pokud souhlasil, přečetl si knihu celou. Jeho osobní knihovna obsahovala encyklopedie, životopisy, historii a především knihy o válce. Jeho přítel Hanfstängl se zmiňuje i o notně ohmataných pornografických knihách. Během války se jeho nejoblíbenější knihou stal šanon s přehledem zbraní a munice.</div><div>Sám Hitler byl autorem knihy <em>"Mein Kampf".</em> Tato kniha obsahovala jednak autobiografické části z Hitlerova dětství a postupně přerůstala v antisemitské řádky. Vše dával za vinu Židům. Zejména situaci po 1. světové válce.</div><div>Co se kina týče, měl Hitler neustále množství nápadů, které radostně telefonicky sděloval německým filmovým studiím v očekávání velkého trháku. Ten se však nekonal, protože studia si zachovala chladnou hlavu a Hitlerovým představám a fantaziím nepřikládala valnou důležitost. hitler si nechal údajně některé filmy vyrobit přímo na zakázku. Jednalo se však o filmy pornografické a plné perverze. Poté co jej 20. června 1944 málem zabila bomba umístěná atentátníky v jeho krytu, nechal tyto atentátníky uvěznit v berlínském vězení, kde byli pomalu uškrceni pověšením na řeznickém háku a pianové struně. Jejich smrtelnou agónii si nechal natočit na barevný film a často si jej s rozkoší pouštěl.</div><div>V hudbě měl Hitler vyhraněný styl. Nejvíce ze všech mu očarovala hudba Richarda Wagnera. Ještě coby mladík shlédl jeho operu Rienzi a ta na něm zanechala velké následky. Opera byla o mladíkovi, který ve starém Římě vedl vzpouru. Hitler se zosobnil s touto postavou mladého hrdiny a to mělo pravděpodobně velký vliv na jeho pozdější chování. Hitlerův vztah k hudbě se dá doložit i tím, že každý výroční nacistický sraz v Norimberku začínal představením wagnerovy opery: Mistři pěvci norimberští. Před uveřejněním Hitlerova projevu v rozhlasu vždy hrál Badenweilerský pochod. A pro své trimfy v Rusku vybral Hitler vždy několik taktů z Lisztových preludií.</div><div>Hitler si také velice často pískal úryvky z Wagnera a dokázal je napodobit s mistrovskou přesností.</div><div>Vyznal se i v malířství, jelikož se sám chtěl kdysi stát malířem. Na tuto svou touhu však nikdy nezapomněl a kombinoval ji ještě navíc s architekturou, když sám navrhoval pomníky a stavební monumenty, které měly dokazovat jeho moc.</div> http://darklady85.blog.cz/0707/osobni-zivot-adolfa-hitlera-seminarni-prace http://darklady85.blog.cz/0707/osobni-zivot-adolfa-hitlera-seminarni-prace Historie Tue, 10 Jul 2007 21:57:32 +0200 <div>Opět a zase jsme šlápli do bot a vydali se na menší túru. Tentokrát jsme zvolili osvědčenou kvalitu, šli jsme přímo na Radhošť. Dojeli jsme autem na Raztoku a tady sedli na lanovku na Pustevny. Kromě toho, že opravdu nemám ráda výšky, jsem si znovu ověřila, že česká povaha nevymřela a nevymře. Jakmile se lanovka na chvíli zastavila, místo paniky se ozývalo ze všech stran hlášení typu: "Vypli proud, prej na tři hodiny! Že prý bude polední pauza...!"<br />Na Pustevnách bylo lidí jako o jarmarku, což mi připomíná, že by stálo za to se pdívat, jestli se tam skutečně něco podobného zrovna o tomto víkendu nekonalo. Všude samé stánky, davy lidí.<br />Cesta z Pusteven na Radhošť silně připomínala Václavské náměstí v době turistické špičky. Spousty víkendových turistů se valily oběma směry, na lukrativních vyhlídkách se stály fronty na focení a pózování. Na Radhošť ke kostelu jsme dorazili bez větší námahy. Jen jsme jako obvykle podcenili oblečení, protože nahoře foukalo poměrně hodně a my byli jen polehku v mikinách.<br /><br />Cesta dolů už byla klidnější, protože jsme šli od vrcholu po zelené, takže turisté skoro nikde a všude jenom krásný a hluboký les. Dole pak opět následoval frmol na parkovišti a krátká cesta domů. Musím říct, že jestli ještě někdy půjdu na Radhošť, tak to bude v době, kdy je většina pracujícího lidu na svých pracovních místech a neflákají se po horách jako já. :o)</div> http://darklady85.blog.cz/0707/pustevny-radhost http://darklady85.blog.cz/0707/pustevny-radhost Turistika Tue, 10 Jul 2007 21:20:03 +0200 <div>Poslední dobou (asi 5 let zpětně) se mi až s chorobnou pravidelností objevuje v mailové schránce spousta mailů od jednoho a téhož adresáta Rosse Hedvicka. Při podrobnějším pátrání na internetu jsem zjistila, že se jedná o člověka, který se přestěhoval do Ameriky a odtud z povzdálí nejen že sleduje, ale taky kritizuje vše (slovy VŠE) co se děje v naší maličké republice. Ve svých mailech nešetří ironií a sarkasmem a nejčastějším tématem je výsměch češství a české povaze.<br />Na co si to ten člověk hraje? Čeho tím tak asi může docílit???<br /><br />Máte s ním podobnou zkušenost? Napište mi co si o něm myslíte... :o)</div> http://darklady85.blog.cz/0707/tak-vam-vadi-ross-hedvicek http://darklady85.blog.cz/0707/tak-vam-vadi-ross-hedvicek Aktuality Tue, 10 Jul 2007 21:10:03 +0200 <div>Co říci stručně úvodem? Hra zachycovala dva okamžiky v lidském životě, konkrétně v životě modelek. V prvním okamžiku se sešla tři děvčata (modelky) na castingu pro focení reklamy. Během čekání mezi nimi panuje přiostřená atmosféra. Každá je přesvědčená o svých kvalitách a snaží se shodit ty zbylé dvě. Jako naprostá jednička se tváří modelka, která dorazila nejpozději a je z dívek nejstarší. Přesvědčuje je o tom, že je tak dokonalá, že ani úvodním castingem nemusela projít, protože ji všude chtějí.</div><div>Další scéna se děje o neznámý posun v čase později. Na scéně je pokoj dívky, která se na předešlé scéně nejvíce vychvalovala. Ona sedí na pohovce a natahuje do nosu svoji denní dávku. Uklízí a očekává příchod milence. Ozve se zaklepání, ona se schová do šatníku a zavolá "dále". Dovnitř vejde dívenka s kufrem oblečená ne příliš módně. Modelka na ni mává ze šatníku v domnění, že je to její milenec. Zjistí omyl a dotazuje se na totožnost dívky. Dívka volá svoje posily (dva mládence v bílých pláštích) a ti přivážejí do bytu na vozíku maminku modelky. Modelka je v rozpacích, protože čeká návštěvu, je nervózní.</div><div>Požaduje, aby ošetřovatelka i s matkou urychleně odešly. Ošetřovatelka místo toho uteče a matku s dcerou nechá svému osudu. Modelka chodí kolem matky a zkouší společenskou konverzaci, ale ta neodpovídá, protože je vážně nemocná. Modelka utíká do obchodu, aby matku pohostila, ale neví co koupit, tak jí donese lentilky a tričko. Nadává matce za to, co z ní vychovala a jak jí bránila v jídle. Nakonec neodolá a začne se cpát lentilkami. Do toho se ozve zvonek a za dveřmi čeká asistentka modelky. Modelka rychle schová matku na vozíku na balkon a jde otevřít. Asistentka se rozčílí, když ji vidí v záplavě lentilek. Odchází, ale do toho jí zazvoní telefon, že nějaký klient chce na tento večer právě tuto modelku. Vrací se zpět a požaduje, aby se dala do pořádku. Modelka odmítá, chce skončit se svou kariérou. Asistentka přitvrzuje, používá psychického teroru i fyzického násilí. Asistentka dává modelce limit. Během toho se vrací ošetřovatelka a odváží si nemocnou matku. Asistentka se vrací a nutí modelku do úsměvů. Modelka kapituluje. Měla snahu zlomit ten život, který vedla, ale nepovedlo se jí to. Beze slova se obléká a potom odchází s asistentkou.</div><div>Scéna byla řešena velice univerzálně. Uprostřed stála zeď s oknem a dveřmi, které sloužili jak pro první tak pro druhou scénu. Naprosto geniálně tak kulisy simulovaly skutečné prostředí.</div><div>Počet herců by se dal spočítat velmi rychle: tři modelky, asistentka a dva zřízenci.</div><div>Převleky byly také velice věrné. Nenapadá mě k představení jediná výtka. Snad jen na začátku jsem nevěděla, zda přítomnost herců patří už na scénu, nebo jestli jsou tam proto, že se to odehrává ve zkušebně.</div><div>Ještě k vysvětlení názvu. Čekala jsem v tom upřímně řečeno větší pointu. Nakonec se však ukázalo, že Holky Elky jsou nazvány podle jmen těchto tří modelek - Ela. Původně jsem čekala, že neobjeví postava nějaké zaměstnavatelky, která se bude jmenovat Ela a bude se o modelky starat.</div><div>Představení jako takové na mě působilo velice příznivě. Dovedla jsem se přímo vcítit do děje a do charakterů postav.</div> http://darklady85.blog.cz/0707/reflexe-holky-elky http://darklady85.blog.cz/0707/reflexe-holky-elky Literatura Tue, 10 Jul 2007 21:06:16 +0200 <div><strong>Josef Čapek - Kulhavý poutník</strong></div><div style="text-align:justify">Kniha filozofických úvah Josefa Čapka, Kulhavý poutník, má podtitul: Co jsem na světě uviděl. Poutník je zde někdo, kdo putuje životem. Přídavné jméno "kulhavý" pak naznačuje nejednoduchou cestu.</div><div style="text-align:justify">Vnitřní výstavba celé knihy je značně členitá. Vyskytuje se mnoho pomlček, otazníků a vykřičníků, text je potom protkán mnoha citacemi (Shakespeare, Mácha, Bible), které vždy zapadají do konkrétního tématu.</div><div style="text-align:justify">Podle vnitřních souvislostí by se dala kniha rozdělit do několika oblastí. V první z nich seznamuje autor čtenáře s vlastní postavou poutníka. Zároveň upozorňuje čtenáře, že jeho kniha není klasickým příběhem s úvodem, zauzlením, vyvrcholením a uvolněním, ale že se jedná o snůšku filozofických úvah inspirovaných poutí životem.</div><div style="text-align:justify">V jedné ze svých prvních úvah rozlišuje pojmy: duch a duše. <em>" Poněvadž duch jest právě to, co působí, že člověk žije, a to nejen tělesně žije, nýbrž myslí, soudí, cítí a chce, že tedy duch jest, jenž činí jádro a základ člověka a jenž vtiskuje mu určitý ráz, povahu, jimiž se liší od jiných lidí, pochopíme význam metaforických rčení jako "má ducha", jest duchaplný apod."</em> (str. 94) <em>"Duši, naproti duchu, bych rovněž přisoudil více pohody, více jasu, něčeho, co nevyzařuje jen z člověka samotného, ba ani z doby nebo ze společnosti. Duše nemusí být nutně sdružena s duchem a nemusí proto být lidová píseň méně melodická, ani obraz méně pravdivý a výrazný, duch nesdružený s duší mnohdy se však jevívá tvrdý, až i krutý."</em> "str. 95-96)</div><div style="text-align:justify">Jeho další úvahy se točí převážně kolem lidské duše. A s pojmem duše u něj neodvratně souvisí i pojem smrti. Zabývá se otázkami: Co je s duší po smrti? Pamatuje si duše něco z minulých životů? Je ochoten připustit, že duše po smrti těla stále existuje a v nové podobě se dostává do nového těla. To naznačuje jisté sympatie k východní filozofii.</div><div style="text-align:justify">Mnoho úvah je vedeno formou dialogu mezi autorem a poutníkem. Poutník vždy zaujímá jiný postoj ke skutečnosti než autor, často mu své názory a postoje obšírně vysvětluje, aby je tímto prostřednictvím vysvětlil samotnému čtenáři.</div><div style="text-align:justify">Rozlišuje duši a ducha. Pro ukázku vkládá vysvětlení těchto pojmů z encyklopedického slovníku. S tímto se však neztotožňuje a hledá vymezení vlastní. Dále také vysvětluje pojem Osoba. Trochu svým výkladem připomíná pojem osobnost. Zvláštní je, že Osobu přisuzuje dospělým, zatímco dětem přisuzuje hravost a bezstarostnost. Velice názorný je potom krátký příběh o putování kulhavého poutníka, který potká mezi poli na mezi matku, která drží dítě, vedle ní leží spící muž a kolem jedou dva cyklisti. Autor nastiňuje několik možných úhlů pohledu jednotlivých účastníků děje. Naznačuje tím, že skutečnost nelze vnímat pouze z jednoho pohledu, ale že se jedná o komplexní jev.</div><div style="text-align:justify">Poněkud odsuzuje honbu člověka (Osoby) za hmotnými statky. Tyto Osoby jsou prý potom prázdnými, nezajímají-li se o duchovní hodnoty. Z jeho řádků je cítit pocit existencionální nejistoty. Přesto všechno potom objektivně hodnotí pozitiva, stejně jako negativa svého putování.</div><div style="text-align:justify">Celé putování má ve své podstatě charakter místy bloudivý, jako by poutník vždy ve svých úvahách zabředl do slepé uličky. Odtud se vrací k novému tématu, novému poznání. A z něj opět ustupuje do další uličky v nové filozofické úvaze. Putování přirovnává autor k cestě přírodou. Často se v textu objevuje lyrický popis krajiny: "<em>Veliké stromy, tyčící se z křovin, čněly vysoko k roztřepeným oblakům. Řeka, dosti široká, plynula v nesdílném šumění u paty šedých a fialových skal. Vegetace tu byla velice kyprá a bujná, přece však, při veškeré kráse těchto míst, všechno tu budilo dojem určité vážnosti, zamlklé odlehlosti, ba smutku." (str. 97)</em></div><div style="text-align:justify">Dalším tématem, které autora zaujalo, je těžkomyslnost. Vnímá ji jako chorobu, ale ne chorobu klasickou, spíše jako chorobu ducha. Jako temnotu na duši. A v souvislosti s tím rozebírá význam tmy a temnoty coby protiváhy světla.</div><div style="text-align:justify">Tyto "střípky" filozofických úvah by se daly celkově shrnout jako úvahy o smyslu života. Také nejčastěji se opakující otázkou je: odkud kráčíme a kam? Odpovědí mohlo by být: <em>"Ovšem, že dost dobře nevím, ale žiji, jsem a jdu, než budu smrtí ukončen. Mám rád tento svět, chci býti dobrý, chci svému blaženství, napomáhati všemu lepšímu, ničemu dobrému neškoditi. Jsem - i když nedosti vědomý. Jdu - i když kulhavě! Není toho mnoho, ale je to alespoň něco. A toto všechno je člověkovou dospělostí, jejím štěstím a moudrostí."</em> (str. 127)</div><div style="text-align:justify">Na konci knihy hovoří autor opět ke čtenáři, jak už to během knihy udělal mnohokrát. Naznačuje, že zřejmě čtenář nenaslouchal rád řečem Kulhavého poutníka, a že těžko by si zvolil takového přítele. Shrnuje také všechny své filozofické úvahy o smyslu života a přirovnává je k rejstříku "varhan bytí". V poslední větě dává prostor čtenářově kritice.</div><div style="text-align:justify"><strong>Použitá literatura:</strong></div><div style="text-align:justify">ČAPEK, J. <em>Kulhavý poutník.</em> 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1985. 175 s.</div> http://darklady85.blog.cz/0707/josef-capek-kulhavy-poutnik http://darklady85.blog.cz/0707/josef-capek-kulhavy-poutnik Literatura Tue, 10 Jul 2007 21:04:55 +0200